Český fotograf v NFL III.

I letos jsme s fotografem Kamilem Herákem usilovali o akreditaci na zápasy NFL a tentokrát také univerzitní NCAA. O cestě do zámoří s objektivem se rozpovídal Kamil osobně:

Nevím úplně, kde začít. Možná plánováním letošní cesty. Jako obvykle, nebylo to jednoduché, a jako obvykle, za udělením akreditací, ať už na zápas NCAA anebo zápas NFL, se skrývá spousta času stráveného u PC hledáním kontaktů, psaní emailů a třeba i vysvětlování, proč si fotky nekoupíme či je dokonce nechceme zdarma. A asi tušíte, že ne vždy se oddělení komunikace dotyčného klubu nechá přesvědčit, že osobní zkušenost je prostě osobní zkušenost. A fotky od Getty Images si můžete koupit, kdy chcete. V minulých letech se nám (slovem nám myslím sebe a ČAAF) poměrně dařilo. Ze čtyř pokusů jsme byli úspěšní třikrát, a přiznám se, že i já to chvílemi začal považovat nikoliv za něco výjimečného, co se v naší zemi nikdy nikomu nepovedlo, ale za věc, která se prostě podaří znovu. Jak to tak nicméně v životě bývá, nic není zadarmo a nic netrvá věčně. Naše žádost narazila u Falcons na nesprávné načasování, žádosti u Browns a Colts byly zamítnuty v jeden a týž den. Nic moc, chtělo by se říct. Naštěstí pocit zklamání brzy vystřídal pocit radosti a ve finále jsme obdrželi akreditaci nejen na zápas NCAA, ale i na zápas třetího kola NFL Falcons vs Saints, který jste díky Sport TV mohli  v přímém přenosu sledovat i u nás doma. Nezastírám, že patřím do početného tábora Who Dat Nation, a proto byla má radost asi o kapku větší než u akreditací minulých. I když, viděno s odstupem, asi nic nepřekoná pocit u akreditace první, té v Minneapolis. 

Focení zápasu NCAA mezi univerzitami Georgia Tech a Clemson bylo dílem náhody, ale náhody krásné. Kdo sleduje college fotbal, ví, že Clemson patří k tomu nejlepšímu, co může tato univerzitní liga nabídnout, a třeba podle sportovní stanice ESPN se celá čtyřčlenná D lajna vejde do Top 25 hráčů letošní sezóny. Dá se tedy s velkou pravděpodobností říci, že jsem mohl fotit několik hráčů, kteří v příštím dubnu půjdou v draftu NFL v prvním kole. 

Vlastní průběh akreditace byl velmi snadný, vše klapalo jako v profi soutěži, jen fotovesty navrhoval někdo, kdo v životě nedržel v ruce foťák. V obrovském plastovém bílém pytli s nápisem GT jsem si připadal spíše jako lední medvěd než fotograf, ale život přináší i horší věci. K vlastnímu zápasu mohu říct, že naplnil má očekávání. Clemson byl lepší, jejich D lajna a mladý quarterback Lawrence byli, dle mého názoru, rozdílovými faktory. Atmosféra byla skvělá, chvílemi připomínala tu, na kterou jste zvyklí ze stadionů NFL. Bylo nicméně velké teplo a kolem hřiště se pohybovalo tak neuvěřitelné množství lidí, že často bylo prostě nemožné cokoliv vyfotit. Hráčů tu nebylo cca 50 jako v NFL, ale snad 100. Na každé straně samozřejmě. A té stovce rozhodně nestačila standardní lavička, čili úsek od 25 do 25 yardů. A vy nemůžete jako v české Bitters lize jít mezi hráče, nesmíte ani fotit za nimi. Ne, že bych to u nás dělal, snažím se respektovat stanovená pravidla, je to jen taková malá poznámka k popisu obtížnosti focení fotbalu v USA. Vedle toho tu bylo neuvěřitelné množství lidí, u kterých jsem si nebyl jistý, proč u sideline stojí. Na krku či u pasu jim nicméně visela kartička VIP Field. Většinou měli v ruce mobily, kterými občas něco fotili, ale spíš jen tak překáželi a občas něco asi textli. A pak tu byly cheerleaders. Ovšem nejen z GT. Přijely i ty z Clemsonu a bylo jich zatraceně hodně. Byly prostě všude. Upřímně, z mnoha důvodů to bylo to mé nejtěžší focení v životě, a žánr neberu v potaz. Prostě nejtěžší. Nicméně jsem to nějak zvládl a slibuju, že během pár dní uvidíte na webu či fb ČAAF i mou práci. Vzhledem k programu mé letošní cesty nemohu fotky zpracovat následující den jako obvykle, ale pevně věřím, že drobné čekání nebude nikomu vadit. To o čekání platí i o výstupu z nedělního zápasu Falcons vs Saints.

Přiznám se, že nová Mercedes Benz aréna na mě neudělala ani zdaleka takový dojem jako nový US Bank Stadium v Minneapolis. Jestliže stadion v Minnesotě považuji za nádherný, ten v Georgii pak sice za nový, ale tuctový. A hezký teda rozhodně není. Je divně umístěný, nikoliv daleko od downtownu, naopak je jeho součástí, ale okolí je prostě nevzhledné stejně jako blízká budova CNN. A evidentně se spousta věcí ještě musí dodělat. Superbowl se blíží. 

Akreditace i nalezení toho správného photo work roomu se povedla a já mohl jít na plochu a strávit tam nezapomenutelných pět hodin. A asi třicet minut k tomu. Rozcvičení, které trvá i dvě hodiny, jsem se snažil strávit na straně Saints. Důvody už asi nemusím sdělovat. Velmi brzy jsem zjistil, že v nové hale to s mou technikou bude trochu na levačku, ale poradit jsem si prostě musel. Postupně jsem se snažil vyfotit Breese, Kamaru, Jordana, Thomase a další, velmi mě překvapil Brees, který bez dresu a chráničů vypadá jako kluk od vedle. Hubený a malý. Samozřejmě měřeno nikoliv velikostí normálního smrtelníka, ale jeho spoluhráčů. Nebylo to poprvé, kdy jsem tohoto skvělého quarterbacka viděl takhle zblízka, ale přesto mě to překvapilo. Za to Holyfield je pořád teda kus chlapa. Nevím úplně, co bylo jeho úlohou, ale před hymnou stál hned vedle mě a bicepsy má pořád dobrý. 

Vlastní zápas byl ofenzivní smrští. To ale asi víte a není potřeba to rozebírat. Zápas se prostě nesl v duchu skvělých útoků a individuálních výkonů Ryana, Ridleyho a Jonese na straně jedné a Breese, Kamary a Thomase na straně druhé. O obranách radši psát nebudu a asi víte proč.

Během zápasu jsem si potřásl rukou s Michaelem Hebertem, hlavním fotografem Saints, bojoval s drobnými kamínky které vyplňují umělý trávník a snažil se o co nejlepší fotky. Ty nejlepší ale určitě nemám. U dvou kolegů jsem viděl fotky, které na mých kartách rozhodně chybí. Ale to není nic nenormálního. Prostě musíte zvolit správný roh endzóny anebo věřit, že přijde sack a nikoliv big play, a když se vám to podaří, máte malou šanci, že vyfotíte něco, na co budete pyšní. Já to štěstí v neděli úplně neměl, ale to se stává. Když jste v levém rohu endzóny, touchdown se odehraje v rohu pravém. A věřte mi, že z druhého konce to kloudně nevyfotíte ani s šestistovkou. Moc mě mrzí Breesův rushový touchdown, protože to byl přesně moment, kdy jsem si říkal, půjdu doprava. Ne, zůstanu vlevo. Tady už pár touchdownů padlo. Akce, nadesignovaná úplně jinak, se zbortila. Brees musel improvizovat a skončil kde? V pravém rohu ladně letící do endzóny. Prostě typický Drew. Maličko přeháním.  

Jinak, zase jsem skoro umřel. V Pittsburghu to byl loni Big Ben, jehož bomba udělala z mých holek málem sirotky a v neděli to byl Terron Armstead. Chyběl krok a jeho medvědí nohy by ze mě udělaly mastný flek. A hrozně divně se na mě pak díval. Já klečel a on z výšky asi tří metrů něco říkal. Teď už chápu, že chtěl, abych ho vyfotil, že to byla hra. Asi. Ale já měl strach a na focení nemyslel. 

Na stadionech v USA se snažím o "fotky s pozadím". U nás doma to vzhledem ke stavu stadionů a počtu diváků moc nejde a jsem proto rád za každou možnost něco takového realizovat. Na Bobby Dodd Stadium to vcelku šlo a snad budu moci ukázat i fotografii ve stylu "ofenzivní lajnmeni Steelers", která v únoru zabodovala u poroty soutěže Sportovní fotografie roku. V hale Mercedes-Benz se mi asi nic takového nepovedlo a já doteď nevím proč. Asi nějaká chyba architekta. Tribuny jsou tam prostě tak postavené, že zápasovou fotku tu s efektním pozadím neuděláte a neuděláte. Diváci a jejich dresy, které mohou vytvořit krásné pozadí jsou tu mnohem výše než je obvyklé. Ale třeba se pletu a až si prohlédnu karty, něco tam bude.

Po dramatické koncovce se všichni jako obvykle rozprchli do kabin, žádná výměna a podepisování dresů neproběhlo. Ve work roomu jsem zůstal ještě asi půl hodiny, dal si dietní colu a v myšlenkách vstřebával ty uplynulé hodiny. Cestou ven ze stadionu jsem potkal Zacha Striefa a ohromen jeho velikostí jsem na něj zíral asi deset minut. Představuju si, že asi takhle nějak na mě kouká sousedovic yorkshire. Hrozně velkej chlap. Zach Strief. A během mého zírání dorazil Drew a asi dva metry ode mě trpělivě odpovídal na nekonečné dotazy pro klubovou televizi. Chtěl jsem, aby to nikdy neskončilo. Nakonec jsem ale usoudil, že je čas jít a všechno má svůj konec.