Český fotograf v NFL II. - část druhá
V loňském roce se fotograf Kamil Herák vydal s akreditací na zápas Minnesota Vikings - Dallas Cowboys. I letos jsme spojili síly a podařilo se nám pro Kamila získat akreditaci pro fotografy na zápas Oakland Raiders - Los Angeles Chargers (více v minulém článku). Na fotogalerii ze zápasu Raiders - Chargers se můžete podívat zde.
Kamil Herák, pondělí 16. října:
Tak to mám za sebou. Skvělé ofenzivní divadlo. Tolik touchdownů, že jsem je přestal počítat. A těch akrobatických catchů v endzóně! Jedna big play střídala druhou.
Dream on. Wake up man! You are in Oakland not in New Orleans...
Malý žert, omlouvám se. Bylo to super a jsem za tu zkušenost strašně rád. Bylo to ale úplně ale úplně jiné než loni v Minnesotě, nicméně pořád nezapomenutelný zážitek. Snad jen to množství bodů bylo podobné, loni 15-17, včera 16-17.
Na stadion jsem přijel včas. Byl jsem tam asi první. Teda z fotografů. Jinak samozřejmě ne, obrovské parkoviště o velikosti Václavského náměstí v Praze už bylo zpola plné. A jelo si svým životem. Přesně tak, jak to v Americe na fotbale chodí.
Vyzvedl jsem si akreditaci a dostal první pokyny, kde co je, dostal mírný záchvat paniky, že se z toho bludiště už nikdy nedostanu, zjistil jsem, že na plochu můžu až za dvě hodiny (proč jsem chodil tak brzy?), že workroom pro fotografy by měl být čtyřikrát větší a smířil se s faktem, že to tentokrát odnosím na zádech a že jídlo zdarma tu je. Sláva! Jen se nedá jíst. Dělám si legraci. Trochu. Na Coliseum aréně je nicméně zub času vidět. Všude. Bohužel. Přece jen jí je více než 50 let.
Dvě hodiny času a venku před stadionem mraky lidí do fotbalu zažraných tím správným způsobem? Nebylo co řešit. Šel jsem ven a fotil.
Ty dvě hodiny uběhly rychle, já se vrátil a mohl začít dokumentovat věci, které by Vás zajímaly. Bohužel, uvnitř stadionu není v zásadě nic, co by stálo za zmínku. A na hřišti nebylo s výjimkou obrovských větráků nic, co bych nezdokumentoval už loni. Takže ze sekce sidelajna a vnitřní prostor před zápasem toho letos moc nemám.
Jeden z důvodů proč jsem chtěl fotit Raiders byl Marshawn Lynch. Slovy klasika, jeho návratem na fotbalové trávníky se popsaly už tuny papíru a bylo by nošení dřeva do lesa nějak zvlášt návrat tohoto running backa popisovat. Dvě věci však přece jen mám. Lynche jsem neviděl poprvé, měl jsem to štěstí, že jsem ho zažil v dobách největší slávy v dresu Seahawks a moc se těšil, jak udělám pořádnou fotku. Marshawn se nicméně neobjevil na rozcvičení a na tom těsně předzápasovém se objevil, jak jinak, s tmavým plexisklem v helmě, kterou následující čtyři hodiny nesundal. Mám zachycené jeho rty, ale do očí jsem mu neviděl. A to byl několikrát metr či dva ode mne. Z vlastního zápasu snad stojí za zmínku fotografie, kdy se ocitl s míčem v ruce tváří v tvář Bosovi a fotka to asi není úplně zlá.
K vlastnímu zápasu snad jen tolik, že ...
Počasí bylo naprosto nefotografické, ostré slunce v podstatě od začátku znemožňovalo pořádnou fotku udělat a tak to vydrželo po celou dobu.
Stejně jako loni, tak i včera to byl chvílemi boj. Boj o místo u sidelajny. Místa je na zápasech NFL proklatě málo a o ten se musíte dělit nejen s ostatními fotografy, ale spoustou dalších lidí a v neposlední řadě, když už si to místo najdete, věřte, že do minuty přijde kameraman některé z oficiálních televizí se svým nosičem kabelů a stoupne si přesně před vás. Kameramani totiž nemusí stát za druhou přerušovanou čárou jako vy, ale je jim povolen pobyt již za čárou první. A podle pana Murphyho, nejlepší flek je vždy ten před vámi.
Zápas samotný byl spíše průměrný, Derek Carr, zdá se mi, není letos ve své kůži a domácí, i díky neproměněnému extra pointu ke konci, nešli do prodloužení a prohráli 16-17.
Beast Mode je pořád dobrý a Crabtree taky. Jen to ten Philip nějak dneska dotáhl do vítězného konce. Kupodivu. K naplnění snu o fotce "one hand catch touchdown" opět nedošlo, ale to nevadí. Podaří se příště. Doufám.
Na tiskovku jsem nešel, měl jsem toho fakt plné brýle (fotil jsem šest hodin v kuse) a jedna dvě fotky Del Ria s mikrofonem v ruce by stejně nikoho nezajímaly. Do šaten jsem opět přístup neměl, nakouknout jsem ale mohl. Viděl jsem tu Chargers.
Loni jsem na závěr krátkého shrnutí o zkušenosti s focením zápasu NFL napsal pár slov o fotografické technice. Nebude to asi zajímat všechny, nicméně na rozdíl od loňského TNF jsou fotografie z Oaklandu pořízené značkou Olympus, konkrétně fotoaparáty OMD EM 1 ii a objektivy řady M.ZUIKO PRO.
