Fanda v Americe

Neděle 25.1.
Zdravím všechny čtenáře mého „blogu“. Jak bylo avizováno v úvodním článku věnovanému naší návštěvě IFAF kempu v Dallasu, budu vás pravidelně informovat o průběhu celé události. Let proběhl celkem bez problémů. Letěli jsme brzo ráno z Prahy přes Londýn. Tam jsme měli zhruba 2 a čtvrt hodiny na přestup. Vzhledem k tomu, že jsme museli měnit terminál a Heathrow opravdu není malé letiště, bylo to nakonec tak akorát. Navíc skoro na každé kontrole aspoň jednoho z nás trochu zdrželi:-) Následoval 10 hodinový let do Dallasu, který se mi osobně zdál opravdu dlouhý. Podstatně delší než srovnatelně dlouhé lety do Tokia a z něj, které jsem absolvoval relativně nedávno. V Dallasu potom bylo všechno bez problémů, sice fronty, ale imigrační úředník „neprudil“ a na celní deklaraci se mě zeptal jenom na jednu věc. Kdy že to hrajeme ten zápas:-) Pak už na nás čekal autobus, který nás měl dovézt na hotel. Ale ne hned. Museli jsme asi hodinu čekat na japonskou výpravu devatenácti hráčů. Po jejich příletu jsme konečně přejeli na hotel a mohli se ubytovat. Kluci bydlí spolu. Já s nějakým Finem z Roosters. Hotel vypadá celkem přijatelně akorát se mi zdá, že nemá žádné pořádné prostory pro meetingy a vlastně ani jídelnu. Jíst se bude v hotelovém lobby a nebo na tréninkovém hřišti (kde zase pro změnu údajně chybí šatny). V lobby budou zřejmě i meetingy a videorozbory. Na to jsem ovšem opravdu zvědav. Celkově byl začátek organizačně mírně rozpačitý. Po ohlášeném meetingu v 18:30 a večeři v 19:00 se v 20:00 řeklo několik slov a následovala večeře. Popravdě se z toho cítím celkem rozpačitě, snad mi to Dallas a football jako takový brzy vyžene z hlavy… A poslední dnešní informace se bude týkat počtu hráčů na kempu, dle rozpisu na snídani je zde 29 WR+DB a 49 všech ostatních pozic. To je zatím jediná informace, kterou mám. Kolik bude trenérů zatím nevím. Původně bylo avizováno kolem 50, ale tohle číslo se mi moc nezdá. No uvidíme.

Pondělí 26.1.
Dnes nás čekaly první dva tréninky. Vše začalo snídaní na etapy v hotelu a potom také na etapy přesunem na hřiště. Zatím to vypadá, že se mi potvrdí moje předchozí zkušenost s časovým posunem. Zvlášť tento, kdy chodím spát později a vstávám později, mi vůbec nedělá problém:-) Oba tréninky probíhaly velmi podobně, rozcvička, následovaly individuální drilly a pak instally „playbooků“. Respektive vysvětlování postavení a základních akcí. Playbooky jako takové zatím hráči ani my neviděli a ani nevím, jestli nějaké jsou. Je snaha, aby bylo všechno maximálně jednoduché, což je vzhledem k tomu, že v sobotu hrajeme zápas celkem pochopitelné. Konkurence tu je slušná. Hůře je na tom určitě Michal jelikož QBs je tu deset a někteří již nějaký ten pátek hází. Ale ani Adam to na DL nebude mít jednoduché. Ale kluci se snaží dělat co jde, aby se prosadili, anebo aspoň co nejvíce naučili. Odpoledne se do tréninku vešly i inside runy a skelly. Videorozbory z nich jsou opravdu v hotelovém lobby. To vidím jako největší slabinu. Relativně malá televize a celkově ne úplně vhodný prostor. Ani natáčení nebylo ideální. Ta organizace v některých věcech prostě trochu pokulhává, respektive by rozhodně mohla být lepší. Ale dá se to, tréninky jsou určitě zajímavé. Něco se tu učí trochu jinak, ale jsou to spíš detaily. Nic co by mi otočilo footballový svět naruby jsem se tu zatím nedozvěděl. Ale to třeba ještě přijde:-) Jinak se také sluší zmínit, že jsou tady i tři zástupci Slovenské republiky. Konkrétně ze Žiliny Warriors Ján Polák za trenéry a Jakub Valko jako WR/TE a také CB Pavol Durin z Trnavy Bulldogs. Samozřejmě jsme spolu rychle našli společnou řeč. Ale žádné noční pitky a flámování za tím nehledejte, na nic takového tady opravdu není čas a ani síla.

Úterý 27.1.
Dnes ráno jsem si uvědomil, že lidé čtoucí můj blog a zároveň mě neznající, můžou mít pocit, že je tady všechno špatně. Tak to určitě není. Jak jsem naznačoval, tréninky vůbec nejsou špatné a koučové jsou zcela jistě kvalitní. Organizace trochu pokulhávala, ale jednak ne nijak extrémně mnoho a jednak se dnes podařilo již většinu věcí odladit. Poslední významnější vadou na kráse kempu tak zůstávají videorozbory, na které tu prostě opravdu není vhodné místo a s tím nikdo nic neudělá. Je třeba si uvědomit, že v Arlingtonu momentálně trénuje několik footballových týmů. Náš zápas proti výběru USA není jediným zápasem, který se tu tento týden koná. Takže i kapacity vhodných hotelů jsou zřejmě omezené. Dnes proběhly opět dva tréninky. Počasí bylo ještě teplejší než včera a je tu na nás opravdu hodně teplo. Moc ty tréninky v tom horku klukům nezávidím. Na tyhle teploty přes dvacet pět stupňů Celsia a poměrně dost ostré slunko opravdu nejsou naše organismy momentálně moc zvyklé. Ale mně je samozřejmě fajn, já teplo rád:-) Tréninky jako takové se čím dál tím více posouvají od individuálních drillů k drillům týmovým a přípravě na samotný zápas. Dnes byla jak dopoledne tak odpoledne i scrimmage, full contact s rychlou píšťalkou. Tempo jako takové začíná celkem růst, bohužel přibývá i nějakých zranění. Nic vážného, ale pár kluků už je zřejmě z kempu out. Nic příjemného cestovat třeba půl světa a po dvou dnech skončit. V našem táboře, ale zatím všechno naštěstí bez problémů co se týká zranění. Michal se trochu pere s hlášením akcí, ale to zdá se všichni QBs. Uvidíme. Adam zatím vypadá spokojeně, ale konkurenci má taky slušnou. Kdy se má provádět finální cut zatím nevím. Předpokládám, že až v pátek, ale ve čtvrtek máme v plánu scrimmage s týmem USA. Ta asi hodně napoví. Ale to je až za dva dny. Zítra je trochu jiný program než předchozí dva dny. Začínáme dopoledne instalací special týmů a oba tréninky jsou kvůli tomu mírně posunuty. Zatím jsme v čase po skončení předchozích 4 řádných tréninků nainstalovali punt a mírně FG. Uvidíme co je v plánu na zítra, ale času v tomto směru začíná trochu ubývat.
Tak to je pro dnešek vše. Běžím teď ještě dolů na videorozbory a potom se jde do Walmartu ať si tu Ameriku taky trochu užijeme:-) Cesta je to na Texas velmi krátká (tak 20 minut chůze) a jde se převážně přes parkoviště obklopující AT&T stadium a místní baseballový svatostánek, který je „hned“ naproti. Samotný Walmart je jen přes ulici od AT&T a mají tam i koutek s Cowboys věcičkami. A to je něco pro mě…   

Středa 28.1.
Včerejší výprava do Walmartu se nakonec nekonala. Celé česko-slovenské osazenstvo bylo dost unavené a mně se samotnému nechtělo. Ale vynahradil jsem si to dnes. Cestou z tréninku jsme se nechali vysadit u AT&T, udělali pár fotek a došli si na nákup:-) Ale pěkně popořadě. Hned ráno proběhla na hotelovém parkovišti instalace některých special týmů. Konkrétně se projel punt return, FG a FG blok. Až potom se odjíždělo na trénink, který byl kvůli instalaci mírně posunut. Kupodivu jsme po příjezdu zjistili, že je naše hřiště obsazené jiným týmem. Jak už jsem psal, trénuje jich tu celkem dost. Naštěstí to tady není vůbec žádný problém. V tréninkovém komplexu University of Texas at Arlington, kde trénujeme, jsou tři footballová hřiště. Zabrali jsme to poslední volné:-) Tréninky jako takové začínají být pro kouče čím dál tím méně zajímavé z hlediska učení se něčemu novému. Bohužel. Ale dalo se to čekat a je to logické. Individuální drilly, které jsou, alespoň pro mě, to nejpoučnější již velmi významně ustoupily v časovém harmonogramu drillům týmovým. Kolik bylo za dnešek opakování callingu, proházení akcí a scrimmages asi ani nedokážu spočítat. Je to prostě pořád dokola. Po každém tréninku se pak ještě prochází special týmy a dělají indi drilly k nim. Starteři na zápas se asi začínají pomalu krystalizovat, respektive koučové už mají podle mě o většině jasno. Ale nechci nic předpovídat. Po večeři měli dnes hráči volno a my koučové naopak dvě zhruba hodinové přednášky. Jednu pro offense a druhou pro defense. Obě velmi zajímavé.
Zítra je na večer naplánovaná scrimmage s výběrem USA. A nebude se hrát jen tak někde. I na ní nás Jerry pustí do jeho AT&T. Většině čtenářů asi nemusím vysvětlovat, co znamená návštěva tohoto veledíla pro fanouška Cowboys. Ale těší se tu na to úplně každý, včetně fanoušků Giants nebo velmi zkušených amerických koučů. Už jen zvenku vypadá ten stadion naprosto úžasně.  

Čtvrtek 29.1.
Dnešek začal o půl hodiny posunutou snídaní i samotným tréninkem. Dopolední trénink nic překvapivého. Indi drilly definitivně ustoupily přípravě na zápas. Nebyly prakticky žádné. Prochážečka, calling, skelly, scrimmage, konec a odjezd na hotel. Oběd a volno až do večeře. Hráči měli „nařízený“ odpočinek. My jsme vyrazili utratit nějaké peníze. Vybrali jsme si pro to fanshop Cowboys takže pro mě hodně snadná práce:-) Po příchodu jsme zjistili, že hrát scrimmage sice mají všichni, ale na některé nezbyly dresy a kalhoty. Na koho nezbylo, měl hrát v něčem bílém a modrých IFAF kraťasech, které jsme tu vyfasovali. Trochu zvláštní… Odjezdy byl naplánován na půl osmou večerní. Zhruba v sedm nás před hotel vyhnal požární alarm. Údajně jeden Mexičan zmáčkl na pokoji to, co neměl... No, aspoň jsem si vyfotil Arlingstonské hasiče. Pak jsme ještě hodili pár slov s řidičem, který mi nabízel, že místo něj můžu dnes v noci řídit hasičský truck a on půjde koučovat na AT&T:-) Nakonec jsme se nedomluvili a mohli vyrazit. To co nás čekalo uvnitř stadiónu, se vůbec nedá popsat. Procházet se po hřišti v téhle aréně byl pro mě zážitek opravdu neskutečný. Pořád přemýšlím, jestli se mi to nezdálo. Co se týká samotné scrimmage tak se hrálo na dva poločasy po 25 minutách bez zastavování času. Na jedné polovině hrála offense jednoho týmu proti defense druhého a na druhé polovině hřiště obráceně. Začínalo se z 35y, standardně 4 downy na 10y, hrál se i ten čtvrtý. Žádné special týmy kromě FG a XPt. Pokud se podařilo skórovat nebo byl turnover, začalo se znovu z 35y 1&10. QBs v boxu takřka bez kontaktu, respektive velmi rychlá píšťalka od rozhodčích. Pokud vím tak se na hřiště dostali opravdu všichni. Adam hrál celkem dost. Michal byl na hřišti bohužel jen na 4 downy. Počítalo se celkové skóre. Tým USA vyhrál 52:24. Na jednu stranu celkem jasný výsledek. Na druhou se většinu bodů povedlo urvat Američanům při střetu back ups. Je jasné, že jejich tým je výkonnostně vyrovnanější než náš. Takže uvidíme v sobotu. Myslím, že ostudu náš tým rozhodně neudělá. 

Pátek 30.1.
Dnes jsme měli opět všechno časově posunuté. Ze včerejší scrimmage jsme dorazili kolem 11 večer, takže se hráči dostali do postele relativně pozdě. Tréninky byly ale nicméně stejně dva, i když je pravda, že ten odpolední byl o něco zkrácený. Dopoledne přišla kupodivu řada na celkem krátké, ale přesto nějaké, indi drilly. Pak už očekávaná klasika, příprava na zápas. Na konci dopoledního tréninku byl nainstalován kick off. Oběd přímo na hřišti. Mimochodem jídlo, kromě snídaně na hotelu, je tu řešené rozvozy. Ale stěžovat si rozhodně není na co. Tohle mají tady ve Státech zmáknuté fakt dobře. Odpolední trénink pak už byl naplněný jen two-minute drillem, kick off returnem a celkově opakováním special týmu jako takových. Konec, odjezd na hotel a slavnostní večeře v hotelu jiném. Několik proslovů, poděkování všem, večeře a jelo se zase zpátky na domovský hotel. Zítra hrajeme v 10 dopoledne, snídaně je od 6:30 takže je třeba, aby se všichni dostali do postele co nejdříve. Informace mi přijdou takové rozkouskované, žádný finální roster jsem neviděl. Ale definitivně by neměl být připraven ke hře Michal, který, jak už jsem psal, neměl vůbec lehkou pozici. Prosadit se mezi 10 mnohem zkušenějšími kolegy opravdu nebylo lehké. Ale myslím, že se naučil spoustu nového a bude mu tenhle kemp ku prospěchu. Adam by naopak podle všech informací k zápasu být připraven měl. Uvidíme, jak moc se dostane na hřiště. Včera před odjezdem na scrimmage se v našem hotelu ukázal kouč Jim Criner, kterého si leckdo může pamatovat z jeho loňského působení na AFCTA kempu v Praze. Uvědomil jsem si při té příležitosti, že jsem nezmínil, že kouče linebackerů zde dělal Phil Gardent, který působil na stejné pozici právě na tom kempu. A další pro mě známá osoba, kterou tady často potkávám, je Ital Giorgio Longhi. Toho si mohou někteří koučové u nás pamatovat ze školení, které před několika lety také v Praze vedl. Ten zde ale nepůsobí jako trenér, ale stará se právě o „kouče čumily“ (v originále Observer Coaches:-) Na kouče, co tady působí, jsem si reference nehledal. Ale jen z toho, co jsem tady slyšel od ostatních, je to celkem pěkný přehled NFL týmů, v kterých buď hráli anebo trénovali a celkem obsáhlý přehled vyhraných trofejí. No jak jsem ostatně psal, trenérské zázemí je tu kvalitní. Uvidíme, jestli se to ukáže i v zítřejším zápase.

Sobota 31.1.
Sobota a poslední událost kempu. Zápas proti výběru USA. Nejedná se samozřejmě o výběr nejlepších hráčů USA, je to jakýsi výběr některých. Co bylo klíčem k výběru netuším, ale nejedná se rozhodně o nejlepší hráče USA tohoto věku. Ty by s námi zatočili velmi zle. Na druhou stranu, největší „trumbelíni“ z Ameriky to rozhodně taky nejsou:-) Každopádně opět cesta na nejlepší stadión na světě, návštěva šaten (samozřejmě ne Cowboys, ty jsou jen pro ně), zaházení si na trávníku… Prostě paráda. Před zápasem jsem prohodil pár slov s nějakým z koučů USA, že odkud jsem… Czech republic. Prý zná, hrál kdysi za Panthers… Footballový svět je malý, dokonce i tady:-) Zápas jako takový byl parádní. Většina čtenářů již výsledek zná, ostatně zápas šlo sledovat i online. I my jsme často koukali spíš na gigantickou obrazovku nad námi než přímo na hřiště. Bylo na ní vidět lépe co se děje. Kamera z nadhledu je znát. I když jsme nakonec prohráli 15:20 tak si myslím, že jsme nehráli vůbec špatně. Rozhodlo pár hloupých chyb a bohužel trochu neplodná offense. Ale to se asi po pár trénincích dalo čekat. Rozhodující TD jsme dostali 34 sekund před koncem. Každopádně zážitek parádní, na práci jsme jako „čumilkoučové“ neměli nic. Ale byli jsme celou dobu s týmem a aspoň pořádně povzbuzovali. Poměrně vyrovnaný průběh byl nepříjemný pro všechny back ups. Naši koučové prostě hráli na vítězství a tak se Adam dostal na hřiště, pokud vím, jen na jeden drive. Michal, jak jsem psal již včera, vůbec nedostal možnost se obléci, ale samozřejmě i on mohl být celou dobu s týmem. Ostatně celý zápas stejně odházel pouze starting QB. Po zápase už jen hromada fotek a odjezd na hotel. Oběd a volno, vlastně už jen přípravy na odjezd. Do toho začalo pršet, takže procházka do Walmartu a ke stadionu nebyla úplně „v suchu“. Měli jsme radši zůstat na stadionu a podívat se na nějaké zápasy mezi Kanadou a USA jako to udělal můj spolubydlící. No tak příště:-) No a zítra už domů, snad najdeme na letišti v Dallasu nějaké slušné místo na zkounutí SB...

Neděle 1.2.
Zdravím všechny čtenáře mé poslední kapitoly téhle footballové cesty. Poslední den v Texasu, tedy neděle, probíhal dle očekávání. Balení, odhlášení z hotelu. Na letiště jsme odjížděli jako poslední várka v 16:30. Předtím jsem ještě stihl dojít znovu do AT&T a zúčastnit se dvouhodinové prohlídky tohoto stadionu. Někdo může namítat, že už jsem tam byl a přímo v centru dění. To sice ano, ale teď jsem měl možnost projít i jiné části. Třeba šatnu Cowboys, jejich roztleskávaček nebo se podívat na hřiště ze stejného místa jako Jerry:-) Zajímavostí má tenhle stadion určitě hodně a prohlídka stála za to. Footballové hřiště z předchozího dne již nebylo. Přes noc bylo uklizeno, včetně branek a uprostřed stadionu už byla pouze betonová plocha připravená na další akci. Mimochodem, Mr. Jones se údajně uchází o pořádání jakéhosi plaveckého mistrovství, takže by se do AT&T mohl dočasně instalovat i bazén... Po návratu z prohlídky už se opravdu jenom čekalo než nás Giorgio hodí na letiště  A tam se čekalo znova, odlet jsme měli naplánovaný až na 21:55. Naštěstí televizí se SB tam bylo dost. Čekali jsme tam ještě s dvěma Italy a jedním Brazilcem z kempu. Italové letěli s námi do Londýna, Brazilec měl čekačku trošku delší. Konkrétně 25 hodin... Každopádně během zápasu se s námi začal bavit nějaký muž tmavé pleti, celkem drobné postavy. Viděl IFAF trika tak dal řeč s footballistama… Jmenoval se Ryan Moats a hrál asi ve třech týmech NFL. Žádná hvězda, ale i tak bývalé hráče NFL nepotkáte každý den. A ještě aby se s vámi začali sami bavit:-) Před odletem jsme si ještě s Michalem dali burger a u toho se podívali, jak se taky dá prohrát SB... Mimochodem na čem jela Kateřina při halftime show nevím, jelikož mě to opravdu nezajímalo. Ale Italům se hrozně líbili tančící žraloci:-) Let proběhl nečekaně dobře, jelikož se mi podařilo docela spát. To u mě nebývá obvyklé. A byl jsem za to opravdu rád, jelikož jsme letěli asi největší popelnicí, co přes moře létá. Trochu jsem měl strach, že tam najdu noviny s titulkem o Kennedyho vraždě. Každopádně jsme dorazili do Londýna v pořádku a teď čekáme na letadlo do Prahy. Tam bychom měli být asi v deset večer. Tak nám držte palce!