Trenérská a klubová odpovědnost

Ze všech úvah jsou vyloučeny případy, kdy trenér něco způsobí úmyslně. Uvažovány jsou tedy pouze případy, které nastanou bez zavinění, nešťastnou náhodou nebo nedbalostí! Současně platí, že popsané případy jsou do určité míry modelové a pokud něco platí pro 999 případů z tisíce, tak nemusí nutně znamenat, že to bude automaticky platit i v případě tisícím.
Níže uvedené nejsou rady vzniklé na půdě ČAAF, ale na půdě právního oddělení ČUS. Na informace zde uvedené se v žádném případě nelze odvolávat při jakémkoliv sporu ve smyslu „ČAAF nás učil“. Pro jednoznačné právní rady se prosím obraťte na svého právního poradce a pouze jeho rady považujte za natolik jednoznačné, že na nich budete stavět svoji obhajobu.

Pokud činností trenéra vznikne škoda, bude škoda na klubu. Nebude přitom na jednotlivých členech, ani na vedení klubu. Bude na klubu jako právnické osobě.
Pozor, řeč je o škodě, resp. nějakém finančním odškodnění. Něco jiného je trestní odpovědnost. Ta bude spíše na jednotlivci a v žádném případu věc z pohledu trenérů nelze pojmout tak, že ať udělá cokoliv, nikdy ničím nebude vinen a vše půjde jen za klubem.

Soutěžní řád přikazuje klubu svěřit roli trenéra vhodné osobě, optimálně držiteli trenérské licence. Trenérská licence je vyžadována u minimálně jednoho garanta, což je volně řečeno osoba garantující správné metodické vedení týmu po sportovní stránce.

Aby vznikla odpovědnost za škodu, musí být být porušena nějaká povinnost trenéra a toto porušení musí vést k oné škodě. Úmyslné porušení povinnosti neuvažujeme, ale trenér je odpovědný i za porušení povinnosti z nedbalosti. A to včetně nedbalosti způsobené neznalostí něčeho, co by vzhledem ke své roli trenéra znát měl.
Samozřejmě, že v praxi nebude často „viníkem“ jediná příčina, ale souběh více okolností. Zde pak není jiné cesty, než aby verdikt vynesl soud.

Pokud jde o neznalost, tak trenér by se samozřejmě měl pouštět jen do věcí, které zná a kterým rozumí. Toto ostatně platí pro veškeré občanské činnosti (například nejíme houby, které neznáme atd…). Pokud bude trenér dávat správné pokyny, hráči je budou správně plnit a dojde k nehodě, tak půjde o nešťastnou náhodu. Pokud trenér bude dávat správné pokyny, ale hráči je nebudou plnit správně, tak půjde o vinu hráčů. Zde však pozor na zcela malé děti, viz jiná pasáž (opět jako u čehokoliv…). Ale také možná na naprosté nováčky. Pokud trenér nebude dávat správné pokyny, tak bude vina na trenérovi. Tímto jsou myšleny pokyny, které trenér udílí pro svoji neodbornost nevhodně a půjde tedy o ono zavinění z nedbalosti. Co by v této situaci mohlo nastat – trenér bude dávat nesprávné pokyny, které ho ale takto naučil někdo jiný. V takovém případě bude vina stále na něm, avšak poté by se mohl domáhat odškodnění na svém školiteli, který ho naučil věci, které vedly ke zranění.
Garant (licencovaný trenér) nemusí být na tréninku (zápase) osobně. Může vedení svěřit jiné osobě. Pro tuto osobu pak platí podobná pravidla jako pro trenéry, tzn. vše je v pořádku, pokud po hráčích chce jen to, co mu poradil jeho „nadřízený“ a on jen dohlíží na to, aby to hráče řádně prováděli. Jde ostatně o stejný princip, jako když na hřišti budou třeba dvě oddělené skupiny. Není nutné, aby počet skupin byl roven počtu trenérů s nejvyšší kvalifikací…

Ze zákona jsou určité požadavky kladeny pouze na trenéry vykonávající svoji činnost na základě ŽL. Konkrétně jde o držení trenérské licence B nebo vyšší.
Pak zde je možnost stanovení požadavků svazem. Tyto požadavky ale legislativa neurčuje a ani nevyžaduje. Z hlediska možného vzniku odpovědnosti za škodu však lze doporučit, aby trenérská činnost byla prováděna osobami, které s ní mají určité praktické zkušenosti (doložitelné svazem).

Je velmi doporučeníhodné, aby si každý klub sepsal pravidla konání a vedení tréninků, zejména z hlediska stanovení bezpečnostních pravidel (včetně např. povinnosti dodržovat pokyny trenéra, časové vymezení tréninku apod.) a s těmito pravidly byli hráči, případně jejich rodiče, seznámeni (formou písemného potvrzení). Pokud hráč tato pravidla poruší, nelze mluvit o odpovědnosti trenéra.

Zvláštním případem, a případem, který asi budí největší obavy, jsou týmy dětí a mládeže. Pokud máte obavu, že by překážkou mohlo být třeba i pozdní trénink, resp. návrat z něj, tak tuto obavu lze při běžném (rozuměj: v pravidelnou a obvyklou dobu se konajícím) tréninku rozptýlit. Pokud bude v rámci oněch bezpečnostních pravidel stanoveno, že tréninky se konají v určitou dobu, tak je to dostatečné a klubová odpovědnost začíná (resp. končí) až za branami „areálu“. Pozdní tréninky samozřejmě obecně pro děti nejsou vhodné, ale to riziko se týká pouze faktu, že rodiče své potomky nemusí pouštět, s odpovědností to spojitost nemá.
Odpovědnost klubu je vždy vymezená stanoveným časem začátku a konce akce. Totéž platí i pro zápasy. Jde-li o zápas domácí, tak platí víceméně totéž jako pro tréninky. Jde-li o zápas venku, tak zde je odpovědnost na klubu od okamžiku převzetí hráčů na stanoveném místě a ve stanovenou dobu a to do okamžiku návratu (na stanovené místo). Teoreticky se z této „cestovní“ odpovědností lze vyvléci tím, že hráčům se řekne, kde má soupeř stadion a v kolik hodin tam mají být. Není to ale karta, na kterou by bylo vhodné sázet a minimálně by toto mohlo samozřejmě narazit na nepochopení rodičů…
Trochu specifickou otázkou je hlídání dětí během cesty. Zde neexistuje jednoznačné určení toho, co je potřeba zařídit. Vše je závislé na vlastnostech svěřených dětí, zejména jejich věku. U 17letých musí (by mělo…) stačit, pakliže osoba odpovědná za cestu sdělí, že jak se cestuje a pokud se 17letý cestou ztratí, tak je to jeho vina, protože ve svém věku, by už měl být nepochybně schopen pokyny trenéra pochopit. Pokud by šlo o 7letého, tak tady není jiné rady, než „přivázat a nepustit“. Samozřejmě se nabízí i varianta, kterou by dokázal nadhodit nejeden trenér mládeže a to 17letý, který má rozum 7letého. Tato kombinace je však nad rámec tohoto materiálu…
Pokud by tým na zápas jel autem a řidičem by byl někdo z hráčů (tzn. čerstvý řidič), tak případná nehoda jde na vrub řidiče, nikoliv klubu. Podobně jako u ostatních bezpečnostních pravidel je ale vhodné toto případně zmínit předem.
Svébytnou otázkou je, kdo by měl „bezpečnostní pravidla“ podepisovat. Není nezbytně nutné, aby vše museli podepisovat jen rodiče. V souladu s občanským zákoníkem je přípustné, aby i hráči mladší 18 let podepisovali takové úkony, které jsou přiměřené k jejich věku. Souvisí to v podstatě s oním příkladem s venkovním zápasem. Přizvání rodičů k podpisu samozřejmě není na škodu a míru jistoty klubu to může jedině zvýšit.

Možná trochu zvláštním, ale velmi praktickým, je dotaz, zda-li může hrát roli „trvanlivost“ výstroje. Jde o dědění výstrojí „z generace na generaci“. Pokud by snad výrobce výstroje udával nějakou životnost, tak poskytování prošlé výstroje klubem samozřejmě problémem je, nicméně o udávání takové živostnosti příliš zmínky nejsou.
Pro klid může klub při sepisování pravidel zmínit, že výstroj, kterou pronajímá, je použitá, starší, nikoliv nejmodernější, ale stále plně homologovaná. A pokud s tím hráč nesouhlasí, tak nejnovější výstroj si lze koupit vlastní. Je to víceméně podobné jako třeba s auty – dokud auto projde STK, tak může jezdit i když to není to nejbezpečnější a nejmodernější auto na silnicích. Pokud tedy hráčům nebudete podsouvat koženou helmu, tak je vše v pořádku. Pozor, řeč je pouze o případně mírně zastaralé výstroji. V žádném případě toto nelze aplikovat i na poškozenou výstroj!

Členové ČUS mají pojištění odpovědnosti. Trenéři, kteří jsou členem klubů, kteří jsou přímo členem ČUS (tzn. zpravidla tělovýchovné jednoty apod.), by se na podmínky měli informovat ve svém klubu (TJ). Na trenéry, kteří trénují v klubech, které přímo členem ČUS nejsou, se pojištění vztahuje také, protože jsou členem ČAAF (která je členem ČUS) a podmínky v těchto případech určuje ČAAF.
Touto podmínkou je evidovaný trenér s licencí trenéra, s úrovní minimálně C. Trenéři bez licence nebo s nižší licencí pojištěním krytí nejsou.
Pozor, toto pojištění platí pouze na území Česka!

Odpovědnost za škodu, která vznikla na odložených věcech, vzniká tomu, kdo provozuje určitou činnost, která je zpravidla spojena s odkládáním věcí (oděvů i jiných věcí). V případě odkládání věcí jde o tzv. objektivní odpovědnost, tzn. zavinění nehraje roli. Možnost vzniku odpovědnost lze však určitým způsobem minimalizovat, konkrétně tedy místo k odkládání věci řádně zabezpečit (zamykání, ostraha apod.).
Pokud se trénink, nebo zápas, koná v prostorech, které má klub pouze pronajaté, tak to nehraje roli - odpovědnost za odložené věci je stále na klubu, nikoliv na vlastníkovi objektu.
Z této odpovědnosti se nelze vyvázat žádným písemným prohlášením!