Rozhovor s trenérem juniorského národního týmu

(st) 8. září 2010, Michal Rosíval

Martine, jakožto trenér národního týmu asi nebudeš mluvit o ostudě, nicméně dvě prohry a jediný skórovaný touchdown tě asi příliš neuspokojily. Kdybys měl celý turnaj nějak zhodnotit, jaká bys zvolil slova?

Samozřejmě spokojený nejsem ani trochu, očekával jsem mnohem víc a to nejen z pohledu umístění, ale i z pohledu předvedené hry. Celkově pro nás turnaj nebyl uspěšný,ale dají se najít i pozitiva a to, že se nám odkryly oblasti na kterých je potřeba pracovat a hlavně to, že se vůbec hrálo,protože to je to nejdůležitější co juniorští hráči potřebují-hrát, hrát a zase hrát.

Itálie (pozn.: v Itálii Češi vyhráli v březnu v rámci prvního kvalifikačního kola) byla pravděpodobně na stejné herní úrovni jako Nizozemsko nebo Británie a v Itálii to fungovalo. V čem byl rozdíl?

Největší rozdíl byl v načasování. V době před zápasem s Itálií jsme měli tým pohromadě v podstatě celý leden,únor a březen a tato intenzivní příprava přinesla své ovoce,zatímco teď jsme dostali hráče na tři dny před odjezdem a to nebylo dost na to se znovu pořádně připravit.Člověk by řekl, že po sezóně budou hráči v ještě lepší formě, ale nebylo tomu tak.

To hráči to dobré z března zapomněli nebo se "zkazili" v klubech?

Neřekl bych,že se v klubech zkazili,ale u některých hráčů jsem byl zklamán,že se u nich neprojevil žádný progres od posledního setkání reprezentace.Všude je jiný systém a jiná úroveň a prostě to nebylo dost na to, abychom se zase všichni dostali na tu vlnu, kterou praktikujeme u národního týmu.

Někteří hráči hráli ČLAF B, čili sedmičkový fotbal. Projevilo se to na nich nějak?

Rozhodně. Měli jsme několik hráčů na klíčových pozicích (QB, WR, RB), kteří v sezóně hráli sedmičkový fotbal a bylo vidět, že jsou zvyklí na úplně jiné klíče, čtení a progresi. Je velký rozdíl jestli QB je zvyklý číst pouze CB a najednou mu v cestě OLB a ještě jeden S navíc To samé pro WR, mnohem hůř se orientují v prostoru, když jsou zvyklí na jiné rozměry hřiště a podobně je to i u RB, který musí číst bloky své OL ne pouze na dva DL ale na čtyři. To všechno je velký rozdíl a není tak jednoduché se během krátké doby přizpůsobit.

Vojnar byl na březnovém kempu, potom hrál většinu zápasu proti Elmhurstu a účastnil se i seniorských kempů před zápasem proti Slovensku. Za celý rok tak odehrál minimálně stejný počet zápasů v 11s jako v 7s...

Lukáš je velký talent a udělal v zimě velký kus práce a pokroku, což se odrazilo na jeho výkonu v Itálii. Proti Elmhurstu si odskočil ze sedmiček na jeden zápas s jedním tréninkem předtím a bylo to hodně znát a myslím, že to bylo ještě markantnější v seniorských kempech, proto také v zápase seniorské repre dělal dvojku.

Právě Vojnar se v Itálii nejprve střídal s Tománkem, do druhé půle vás už natolik přesvědčil, že hrál již jen on. V obou zápasech v Srbsku jste ale quarterbacky točili pořád. Byl to záměr nebo jste hledali "jedničku"?

Strategie byla stejná, neměli jsme danou jasnou jedničku, oba dva QB dostali stejnou šanci a čekali jsme kdo bude mít svůj den a půjde mu to něco lépe a dá tak týmu větší šanci na úspěch. V Itálii se Lukáš Vojnar rozehrál k velmi dobrému výkonu a tak jsme hráli s tím, kdo byl zrovna „hot“ QB. V Srbsku jsme QB rotovali až do konce, stále jsme hledali toho, který se chopí té vůdčí role, ale ani jednomu se nedařilo podle představ.

V zápase proti Velké Británii naše offense spáchala šest interceptionů, což je hodně velké číslo. Co bylo špatně? QB nebyli schopni číst obranu, případně prostě hodit míč? Nebo to bylo v receiverech? Případně měla svůj životní den obrana?

Řekl bych, že to byla kombinace všeho. Čtyři INT jdou na vrub QB, ať už špatně přečetli coverage a házeli do obsazeného WR nebo to byl špatný balón, který letěl tam, kde nestál nikdo z našich, jen obránci. Dva INT jdou na vrub WR, měli možnost míč chytit, ale místo toho míč jen nadrazili a a obránce byl naneštěstí tam, kde měl být a neštěstí bylo na světě. Což nás přivádí k obraně Velké Británie, která měla určitě stěstí s tím, že míč se odrážel k jejich obráncům.

Hráli jste hodně na čtyři receivery. Jak jsi byl spokojen s nimi? Nějaký další Dundáček?

WR byla nejsilnější skupina co jsme měli. O budoucnost na této pozici nemám vůbec strach. Myslím, že z této skupiny můžeme mít 4 Dundáčky, které budeme moc postavit na hřiště a tak přidělat obraně soupeře hodně starostí.

A měli skill hráči vůbec na své hry dostatek času? Jak fungovalo blokování? Ve obou národních týmech praktikuješ zónové blokování, jak se s tím sžívají hráči, hlavně s ohledem na to, že v klubech můžou hrát samozřejmě něco jiného...

Používáme zónové blokování, což je v našich zeměpisných šířkách novinka, všichni používají man blokování. Jsme na začátku této transformace a tak nám to stále působí potíže. A nejen juniorům i seniorská repre s mnohem zkušenějšími hráči s tím má problémy. Ale chce to jenom čas, až se to naučíme tak se teprve projeví výhody tohoto způsobu blokování.

A runová hra? Ta v Srbsku dopadla jak?

Nic moc, odvíjí se to od problémů OL.

První zápas s Nizozemskem byl docela vyrovnaný, hodně se puntovalo. S Británií těch šancí pro special teamy bylo ještě víc. Jsi zástánce myšlenky, že fotbal není jen offense a defense, ale special týmy jsou rovnocennou třetinou úspěchu. Special týmy nás zachránili od blamáže se Slovenskem, v juniorech nepomohly ani ty...

V každém případě, já na special týmy nedám dopustit. Mohou být tím pověstným jazýčkem na vahách ve vyrovnaných zápasech, ale nesmí se moc zaostávat v ani jedné z ostatních fází, pak už nepomůže ani svěcená voda.

Jediná, kdo si zaslouží pochválit byla asi obrana. Proti Británii dostala jen jeden touchdown a to navíc ze situace, kdy útok odevzdl míč Britům ve skórovací pozici. Na druhou stranu, vyloženě big play, která by ovlivnila výsledek nepředvedla ani defense. Byl jsi tedy s obranou spokojen?

S obranou jsem byl v zápase s Británií spokojen. Já od obrany neočekávám „big plays“, jen chci, aby plnila důsledně své povinnosti a to se v zápase s Brity dařilo po více jak tři čtvrtiny.

Ale jsme jeden tým a jako tým vyhráváme a jako tým prohráváme, takže nechci vyzdvihovat obranu a zatracovat útok.

Co cesta do Srbska? Kragujevac je v centrálním Srbsku, takže asi počasí mělo velmi kontinentální ráz a bylo, na konec srpna, dost horko. Na druhé straně, Angličané nebo Holanďani také nejsou žádní jižané a teplo by mělo vadit spíš jim. Ovšem co cesta? Hráči na první zápas šli skoro rovnou z autobusu. Nemohlo mít toto vliv?

Počasí neovlivníme, tak se jím ani moc nezaobírám a navíc je vždy pro oba týmy stejné. Co se týká cesty, tak samozřejmě není ideální vystoupit z autobusu a jít hrát zápas. Hráli bychom lépe, kdyby jsme tam byli již dříve? Asi ano. Ale byl to rozdíl mezi výhrou a prohrou? Rozhodně ne. Ten pes je zakopán někde jinde - v nedostatečné připravenosti, v nedostatečném výběru a s tím spojené nedostatečné motivaci.

Cos říkal na další dva zápasy? Zaujaly tě nějak nebo sis spíše říkal "bože, jak jsme tohle mohl nevyhrát"? Ve finále byla pořádná mela a spousta vyloučených, překvapivě ale ne horkokrevných Srbů...

Spíš bych řekl, že to bylo smutné zjištění, že nejsme na takové úrovni, abychom byli schopni takový turnaj vyhrát. Ale jak jsem již říkal, v tom bylo pozitivum této kvalifikace, odhalila nedostatky a my teď musíme pracovat na jejich odstranění a celkovém zlepšení, tak abychom v příštích letech byli schopni konkurovat těm nejlepším v Evropě.

No a co se týká finále, tak ne že bych byl rád že tam nejsme, ale byl jsem rád že nejsme účastníci toho cirkusu. To že to byla mela, bych dal za vinu Srbům a domácí prostředí udělalo své a tak byli vylučováni Holanďani a ne Srbové…

A jak se ti líbila organizace? Osobně jsem letos měl čest se stadionem v Kragujevaci, přesněji řečeno s jeho zázemím. Předpokládám, že tě asi neohromil, že? Nebo se zeptám přesněji - už jsi někdy zažil něco horšího?

Začnu tím zázemím, na této úrovni jsem opravdu nic horšího nezažil. Šatna, která bývala pravděpodobně obývákem, bez jakékoliv židle nebo lavičky, s jedním tureckým záchodem (opravdu špinavým) a bez sprch, to se vážně jen tak nevidí.

Organizace zápasů byla trochu chaotická, ale to mě až tak netrápilo a nebylo to úplně to nejdůležitější.

Jak se ti zdála ta organizace jako taková? Já při té své návštěvě měl pocit, že snahu Srbové docela mají, ale něco jako organizace práce je pro ně sprosté slovo a když před zápasem ČAAF řešila se srbskou stranou platby za ubytování atd., tak jsem pro změnu neměl příliš daleko ke sprostým slovům pro našeho srsbkého partnera, protože co email, to nová "fakta" a jejich vždy originální vysvětlení.

Takže povídej, mne asi nezaskočíš...

Musím říct, že navenek se Srbové snažili a kolem celého turnaje se pohybovalo hodně lidí, ale organizace vázla, pravá ruka nevěděla co dělá levá, navíc se věci měnily několikrát během dne a to vnášelo chaos do přípravy a nakonec Srbové nejsou moc pružní v řešení náhle vzniklých situacích. Dokonce berou jakoukoliv poznámku nebo návrh jako osobní urážku a útok proti nim a tak nějak se zaseknout a není s nimi moc řeč. Také se „umí“ chovat dost nesportovně. Například nedodání záznamu z prvních zápasů svým soupeřům, aby s na ně nemohli připravit, ačkoliv záznam měli a přikazovaly jim to pravidla.

Celkově musím říct, že jestli v budoucnu už nebudu muset se Srby nic řešit, tak se zlobit nebudu.

Co teď dál? Juniorka se hraje v dvouletém cyklu. Příští rok se nás soutěžní zápasy netýkají, až za dva roky. Je vůbec kde brát hráče do juniorky? Letos to zrovna stylem, že bys hráče vybíral a zval nebylo...

Teď je na čase se vrátit na začátek a začít se věnovat základním věcem a problémům. Prvně začít rozšiřovat juniorskou členskou základnu, tak aby v budoucnu bylo z čeho vybírat do reprezentace (letos jsme posbírali z celé České republiky 73 lidí, kteří splňovali věkovou podmínku a to, že odehráli juniorskou sezónu 2009. Z toho se asi 10 lidí neobjevilo ani na prvním kempu a další sami odpadávali, takže v půlce přípravy jsme měli 46 hráčů a na konci už jen 40 ) Takže v podstatě reprezentace nebyla žádný výběr, ale kdo přišel, tak hrál. Samozřejmě spousta z těchto lidí tam patřila, ale také spousta ne a tady právě chyběla konkurence a s tím spojená motivace.

Z juniorské ligy se odhlásila Příbram a bude tak hrát jen pět týmů. Pravda, pět českých týmů hrálo i vloni, ale i tak. Samotné kluby by navíc nejraději hrály minimum zápasů. Mají se hráči kde vyhrát? A co je potřeba změnit, abychom příště zvládli porazit nejen Británii, ale třeba i Francii, která by nás čekala v dalším kole?

Jak už jsem říkal, je potřeba začít rozšiřovat základnu, tím se vytvoří konkurence a to bude hráče se nutit se zlepšovat, aby si udrželi pozici. S tím samozřejmě je potřeba, aby rostla i úroveň trenérů na klubové úrovni. U nás a speciálně na juniorské úrovni dělá trenéra spousta aktivních seniorských hráčů, kteří ač vynikající hráči, tak nejsou nejlepšími trenéry. Přirovnal bych to k tomu, že každý z nás chodil do školy a spousta byla vynikajícími studenty, ale to neznamená, že všichni budeme dobrými učiteli. Chápu, že v současné době to moc jinak nejde, ale je to právě jedna z věcí, na které je potřeba zapracovat, abychom mohli postoupit výš a být konkurenceschopní. A v neposlední řadě je potřeba přitáhnout k fotbalu primární atlety (sportovce). Tím myslím sportovce, kteří mají talent a nadání a fotbal si vybrali jako svůj první sport. V současné době převažuje v týmech skupina hráčů, kteří přešli k fotbalu z jiného sportu (i z několika) a to ne proto, že by je tak uchvátil, ale proto, že v ostatních neměli úspěch a tak zkouší něco jiného, co ještě nezkusili. Opět, nic proti nim, ale tihle nás také neposunou výš.